Dějepis 21. století: multimediální aplikace pro dějepisnou výuku

Naše škola je zapojena do projektu Dějepis v 21. století. Projekt je realizován v součinnosti s Ústavem pro studium totalitních režimů v Praze podporován evropským strukturálním fondem v ČR, MŠMT a Operačním programem Vzdělávání pro konkurenceschopnost. 

 

Velké a malé příběhy moderních dějin

Projekt „Velkých a malých příběhů moderních dějin“ má sloužit jako určitý modelový příklad užití metody orální historie v pedagogické praxi. Hlavním úkolem je především konfrontace „velké historie“, prezentované v učebnicích dějepisu, a tzv. malých dějin, tedy dějin osobních, které se dotýkají konkrétních rodinných příběhů a míst, k nimž člověka váže nějaké specifické pouto. Studenti získali možnost vžít se do rozmanitých příběhů vlastní rodiny a nalézat v nich témata a události, které je často zprostředkovaně ovlivnily a v nichž se odráží právě velké dějiny, jichž jsme nedělitelnou součástí. Historická fakta tak dostávají konkrétní rozměr, který často chybí pro jejich lepší pochopení. Prezentované výstupy jsou vlastně jakousi genealogickou výsečí příběhu celé rodiny.

Pevně věříme, že tento projekt může oživit zájem studentů o výuku dějepisu, potažmo moderních dějin, které mohou často odradit svojí faktografickou náročností. Domníváme se, že si studenti na svém vlastním okolí uvědomí, jak se naše nedávná minulost promítala do konkrétních osudů lidí.

Práce našich žáků, které vznikly v souvislosti s projektem si můžete přečíst zde.

Velké a malé příběhy moderních dějin – Moje rodina v letech normalizace

Jak název napovídá, letošní ročník projektu Velké a malé příběhy moderních dějin se odklání od mapování symbolických center paměti naší společnosti (roky 1968 a 1989). Pozornost byla tento rok věnována delšímu časovému období 70. a 80. let. Žáci se zaměřili na mapování toho, jak prožívala období tzv. normalizace jejich vlastní rodina.

Minulost se týká především nás všech a začíná u nás samých, u naší rodiny. Skrze naše nejbližší, rodiče, prarodiče, přátele, známé získáváme samotnou představu o tom, v jaké společnosti žijeme, nebo jsme žili. Letošní ročník projektu byl pokusem připomenout tuto intimní stránku minulosti, o níž se v učebnicích nepíše, pokusem nahlédnout historii z trochu jiné perspektivy – z perspektivy vlastní rodiny.

Projekt žákům pomohl lépe poznat své rodinné tradice a historii, která se pro některé stala velmi atraktivním a fascinujícím tématem minulosti.

Základní kompetencí, kterou chce letošní ročník projektu Velké a malé příběhy moderních dějin rozvíjet, je kladení otázek. Žáci kladli otázky o minulosti sobě, kladli je členům své rodiny, kladli je svému učiteli/své učitelce. Projekt nenásilnou formou motivoval studenty ke studiu moderních dějin. U nižších ročníků jsme usilovali o to, aby se žáci o daném období něco dozvěděli příjemnější a efektivnější formou, než je školní výklad. U starších ročníků už bylo možné nad příspěvky rozebírat problém rodinné paměti a multiperspektivity prožívání dějin.

Projekt umožnil učitelům názorně žákům ukázat, že dějiny vždy někdo prožívá, má rozdílnou zkušenost a podle toho také minulost interpretuje. Už žáci na základních školách dokázali porozumět tomu, že některé problémy týkající se minulosti nelze jednoznačně posoudit. Uvědomili si, že jinak vypráví příběh tzv. normalizace školní učebnice, jinak bývalý člen KSČ, jinak dělník z ČKD, jinak vědec, jinak syn politického vězně z 50. let. Z rozhovorů je patrné, že se mohou lišit výpovědi pamětníků podle toho, jaké měli sociální postavení, zda bydleli ve velkém městě nebo na venkově, a samozřejmě se odlišují výpovědi lidí, kteří období tzv. normalizace prožívali v aktivním věku a těch, kteří v 70. nebo 80. letech teprve dospívali.

HARMONOGRAM PROJEKTU:

  • březen–duben 2011: návštěva škol, metodické školení (smysl projektu, jeho struktura, cíle, jak vést rozhovor, témata, atd.)
  • květen 2011: realizace rozhovorů s pamětníkem a jejich zpracování
  • červen 2011: předání materiálů koordinátorovi
  • září 2011: vyhodnocení, prezentace výstupů na stránkách ÚSTR

STRUKTURA PROJEKTU:

Třetí ročník projektu má velmi jednoduchou strukturu, která umožnila, aby se ho účastnily ve větší míře i základní školy. Do projektu se zapojilo přibližně 130 žáků. Na metodickém školení jsme jim nabídli široký okruh témat. Sami si pak formulovali otázky podle vlastního zájmu. Někteří se rozhodli vypracovat strukturované rozhovory se širokým tematickým záběrem, jiní se zaměřili pouze na jedno vybrané téma.

Dotazovaní pamětníci (většinou rodinní příslušníci) figurují v projektu jako anonymizované osoby (pokud se pamětník nerozhodl uveřejnit své jméno), u nichž je uveden pouze věk, pohlaví, původ, vzdělání, zaměstnání, nikoliv vlastní personálie.

Samotné otázky se dotýkaly následujících okruhů:

  • identifikace pamětníka (anonymizovaně: tj. věk, původ, vzdělání, přibližné bydliště, nikoli vlastní personálie) a jeho postoje
  • politická zkušenost 70. a 80. let (angažovanost, (ne)důvěra v režim, očekávání)
  • rodina (trávení volného času, chalupaření)
  • cestování (výjezdy do zahraničí, celková mobilita)
  • zaměstnání (motivace, problém plné zaměstnanosti, uplatnění nových technologií, vliv osobního ne/členství pamětníka V KSČ na zaměstnání)
  • vzdělávání (vliv původu na možnost vzdělávání, role učitelů v totalitní společnosti)
  • dichotomie veřejného a soukromého prostoru (co se říká dětem doma a o čem se mlčí)
  • rituály každodenního života (schůze, plánování, každoroční průvody, slavení svátků, volby)
  • média (Rudé právo, sledování televizních seriálů, popové hvězdy, kina, jaké knihy se četly)
  • významné fenomény doby (spartakiáda, povinná vojenská služba, mírové hnutí, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, podpultové zboží, bony a tuzex, sociální sítě)
  • reflexe „velkých dějin“ (normalizační pohovory, disidentské hnutí, Charta 77 a Anticharta, prožívání 2. poloviny 80. let a pádu režimu)

Případné návštěvníky webové stránky žádáme o jistou shovívavost vzhledem k jednotlivým výstupům. Pro mnohé studenty byla práce na tomto projektu jejich prvotní zkušeností s metodou orální historie. Rozdílný autorský přístup ke zpracování rozhovorů vyústil v rozdílný rozsah i kvalitu výstupů.

Některé materiály bylo třeba z technických důvodů upravit.

Projektu se zúčastnily tyto školy:

  • Podkrušnohorské gymnázium Most, Tř. ČSA 1530, 434 01 Most
  • Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Svitavy, Sokolovská 1638, 568 02 Svitavy
  • Klasické gymnázium Modřany, s. r. o., Rakovského 3136/II, 143 00 Praha 4
  • Gymnázium Jana Keplera, Parléřova 2, 169 00 Praha 6
  • PORG – gymnázium a základní škola, o. p. s., Lindnerova 3, 180 00 Praha 8 – Libeň
  • Základní škola, Základní umělecká škola a Mateřská škola, Frýdlant, Purkyňova 510, 46401 Frýdlant
  • Základní škola Mistra Choceňského, Mistra Choceňského 211, 565 01 Choceň
  • Základní škola Kamenice, Ringhofferova 57, Kamenice 251 68
  • Základní škola T. G. Masaryka Litomyšl, T. G. Masaryka 1145, 570 01 Litomyšl
  • Základní škola a Mateřská škola Maleč, Maleč 77, 582 76 Maleč
  • Základní škola a Mateřská škola Ústí nad Labem, SNP 2304/6, 400 11 Ústí nad Labem