Historie školy

Nejstarší zpráva o škole v Chocni pochází již z r. 1509, neboť u tohoto roku je v zemských deskách zapsána zmínka o škole v Chocni. Tehdy Jan Mladší ze Žampachu postoupil Vilémovi z Perština na úplatu svého dluhu, mimo jiné též i louku, „ježto dána ke škole tu v Chocni“.

  skoladriv   Častým nezvaným a obávaným hostem našeho městečka byly stále se opakující požáry. A tak již v roce 1659 lehla popelem škola spolu s kostelem i zvonicí. Přestože obyvatelé byli velmi chudí, vystavěli školu znovu, aby v roce 1725 při velkém požáru opět shořela a s ní kostel, fara a 30 domů. Na její obnovu již městečko peníze nesehnalo a muselo se vyučovat v pronajatých místnostech.

V roce 1750 byl znovu vystavěn špitál (u zvonice) a v jeho prvních poschodích byla umístěna škola a učitelův byt. Ve špitále se vyučovalo až do roku 1867.

Výstavba železnice z Olomouce do Prahy v roce 1845 zcela změnila tvář našeho města. Přibývalo obyvatelstva i školních dětí a jednotřídka přestala stačit. Proto byla v roce 1848 zřízena druhá třída a byla umístěna opět do městského špitálu.

Ale prostory pro výuku byly stále nedostačující, a proto bylo rozhodnuto o stavbě nové školy. Byla vykoupena dvě stavení v Panské (Jungmannově) ulici. Stavba nové školy byla zahájena v roce 1866 a v příštím roce byla zahájena výuka. Při příležitosti posvěcení školy 15.9.1867 byla dokonce ražena pamětní cínová medaile s obrazem nové školy.

Přípisem okresní školní rady z 6.10.1880 byla zřízena nová měšťanská škola v Chocni. 13.11.1880 byl prvním zatímním ředitelem obecné i měšťanské chlapecké školy jmenován Karel Košťál.

Stavbu současné budovy naší školy zahájili na jaře 1896 stavitelé Karel Havlíček a Josef Kosina, a do konce prázdnin roku 1897 byla její východní část dokončena.skoladriv2

Určitě smutnou kapitolou v historii naší školy je období první světové války. Po vyhlášení války byla škola okamžitě přeměněna na kasárna a stala se dočasným domovem pro přibližně tisíc vojáků.

Po vyhlášení Československé republiky 28.10.1918 nastalo opět radostnější období. V roce 1927 byla přemístěna školní zahrada do dvora, prostranství před školou bylo velmi vkusně upraveno a 11.11.1928 v něm byla umístěna bronzová busta T.G.Masaryka od profesora O.Španiela. 9.7.1929 se žáci účastnili slavnostního uvítání T.G.M. v našem městě.

Výnosem zemské školní rady z roku 1936 byla choceňská škola rozdělena na obecnou a měšťanskou se samostatnou správou a zároveň byl vydán nový školní řád, ve kterém byla zvláště zdůrazněna výchova národní, tělesná a mravní.

V souvislosti s Mnichovskou dohodou byla škola obsazena vojskem, do sklepů byly stěhovány zbraně z pohraničního opevnění. Přestalo se vyučovat, pro děti se pořádaly za pěkného počasí vlastivědné vycházky a za špatného počasí se vyučovalo na radnici a v evangelickém kostele. Daleko větší problémy nastaly i choceňské škole po 15.3.1939, kdy ze školy musely být odstraněny obrazy T.G.Masaryka, E.Beneše, byla prováděna kontrola knih ve školní knihovně. Ze školy muselo být odstraněno vše, co připomínalo „předcházející poměry“. V důsledku nařízení o penzionování odešli k 1.7.1939 někteří pedagogové předčasně do penze, aby byla uvolněna místa pro mladší kolegy, vyhnané ze Sudet a ze Slovenska. Během války se pro nedostatek místa vyučovalo hlavně na radnici, v sokolovně i v budově obchodní akademie.

V roce 1944 očekávali Němci nálety, a proto ve škole byla nařízena stálá požární pohotovost. A tak každou noc musely být ve škole přítomny tři osoby. V samém závěru školního roku 1944/45 sloužila škola jako místo pro německé vojsko, později zde byli umístěni zajatci a bohužel sloužila i jako vězení pro zatčené choceňské občany.

V pondělí 3.9.1945 byl zahájen první školní rok ve svobodné vlasti. Bylo zapsáno 309 dětí, nebyla otevřena 1.třída a povinně byl otevřen 9.ročník. První vysvědčení obdrželi žáci 15.2.1946 a při hodnocení výsledků bylo konstatováno, že žáci mají vlivem války velké nedostatky v mateřském jazyce, dějepise, zeměpise a problémy s chováním. Učitelé si mnoho slibovali od právě zaváděné žákovské samosprávy. V každé třídě si žáci zvolili důvěrníka a jeho zástupce, pokladníka a zdravotního referenta. Na škole vznikla řada klubů, jako např.: literární, výtvarný, přírodovědný, filatelistický, šachový, tábornický a další.

Školní rada stále považovala za svůj největší úkol stavbu nové školy. Pozvala stavitelské odborníky, začala vyhledávat vhodný pozemek pro novou školu, připravovala celou řadu akcí pro získání většího množství peněz do fondu.

Škola po celá desetiletí trpěla nedostatkem učeben, a tak se vyučovalo na radnici, v sokolovně, v obchodní akademii, později získala II.ZDŠ budovu ve Švermově ulici a I.ZDŠ budovu na rohu ulic Jungmannovy a Husovy, školu, které se mezi dětmi říkalo „U Jána“. Neúnosnost této situace vyřešil MěNV teprve až v roce 1988, kdy byla otevřena nová základní škola (Svatopluka Čecha). Do této budovy se nastěhovala II.ZŠ J.A.Komenského a ve staré školní budově zůstala už jen I.ZŠ M.Chocenského.

Převratné změny ve společnosti i do života školy přinesl rok 1989 a před školou byla opět instalována, do té doby chráněná Orlickým muzeem, busta T.G.Masaryka. Do školy se vrací svobodný, demokratický duch. Ve škole se mění osnovy, celková koncepce, vytvářejí se nové učební programy. Učitelé i ředitelé škol mají úplnou volnost ve výběru programů i metod, ale i ve výběru některých vyučovacích předmětů a jejich hodinových dotací. Vše závisí na podmínkách a potřebách školy.

Součástí úrovně výuky bylo odjakživa i školní prostředí. Po celá desetiletí se ve škole prováděly dílčí úpravy, ale teprve v roce 1991 byla z rozhodnutí Městského úřadu v Chocni zahájena celková rekonstrukce budovy, která byla ukončena v roce 1996.

V roce 1992 byla u levého vchodu do školní budovy umístěna pamětní deska s pozapomenutelnými jmény padlých vojáků, bojujících ve 2.světové válce, zvláště na západní frontě.

V roce 1994 bylo po jednáních mezi Základní školou a Městským úřadem v Chocni přijato rozhodnutí, že se škola stává školou s právní subjektivitou. Ve zřizovací listině je zapsáno: „Městské zastupitelstvo v Chocni zřizuje dnem 1.1.1994 podle paragrafu 14 odst. 2 zákona ČNR č.564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství Základní školu M.Chocenského jako rozpočtovou organizaci se sídlem v Chocni. Statutárním zástupcem školy je ředitel, jmenovaný školským úřadem.

 

Město Choceň

Město na Tiché Orlici prvně připomínáno roku 1227. Po výstavbě železnice roku 1845 rozvoj průmyslu, železniční křižovatka. Západně nad levým břehem řeky hradiště Zítkov, příkop a val původního choceňského hradu zbořeného roku 1338 Karlem IV. Bývalá tvrz na břehu řeky přestavěna v letech 1562 – 1599 na renesanční zámek, klasicistně upraven roku 1829, pseudogotická zámecká kaple z let 1849 – 1850, kolem rozlehlý park. V zámku městské muzeum, před ním socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1733. Barokní kostel svatého Františka Serafínského z let 1729 – 1733, při něm hranolová zvonice z let 1702 – 1703. Na náměstí novorenesanční radnice z roku 1880, barokní mariánský sloup z roku 1760. V dominantní poloze evangelický sbor s farou z roku 1869. Na hřbitově pseudoslohová kaple svaté Anny z roku 1855. Na východním okraji přírodní park Peliny, zoologická a botanická lokalita s více než 100m vysokými opukovými stěnami, na jejich hraně nepatrné zbytky tvrze Vranov a Doskočilova vyhlídka. Město rodištěm barokního hudebního skladatele Tomáše Norberta Koutníka (1698 – 775), pamětní deska.

 

Zdroj: Česká republika od A do Z, SW Travel 2009, vydání první